Březen 2013

Myšlenka ranchování

24. března 2013 v 22:33 | Nina |  O ranchy
Nedělej nikomu nic, co nechceš, aby někdo dělal tobě. A to je vlastně základ celého ranchování. Já se tímto pravidlem řídím, jsem slušná a rozhodně nikoho neodsuzuji za své koníčky... A proto jsem se svým ranche celkem spokojená, nikdo mi zatím nijak vážně neublížil, ani jsem nebyla hlavní aktérkou hádky. Jsem tu od půlky roku 2009.
Tady je jeden příklad za všechny. Nechci nás rozhodně přirovnávat ke stádu mustangů (ikdyž pro mě by to rozhodně urážka nebyla :)), ale jsme také vlastně "jedna velká, zájmově stejná, takže spolupracující skupina", ne? Stádo koní je vlastně to samé. Všichni respektují pravidla a vlastně směřují za stejným cílem. Klape jim to. Když už jsme u toho, jsme lidé, ti mají vyšší inteligenci, než mustangové, když to ve "velké rodině" funguje mustangům, řekněte mi, proč by to nemohlo jednou kompletně fungovat i zde, mezi sběrateli modelů koní?
Samotný mustang nepřežije. To je jako u nás, že? Kdybych tu byla sama, kdo by mi komentoval články, hodnotil fotky...? K čemu by byl jeden ranch, kdyby ho nikdo neměl navštavovat, proč bych vlastně tento ranch provozovala? Proč by se měl samotný mustang starat sám o sebe, když se můžou všichni starat vzájemně o sebe ve stádě? Mustang sám o sobě nepřežije, patří do stáda.

CM Lilac Shimmer

9. března 2013 v 7:32 | Nina |  Výtvarná činnost
Lilča, jak jí říkám, je pořádný odvedený kus práce. Je totiž dělána 99% pečlivě podle předlohy. Její předloha je Breyer hřebec jménem Sixes and Sevens, jenž vidíte níže. Původní model byla Bully hannoverská hnědka, u nás Mary Kay. Její největší problém byly postupně se zvětšující oděrky. Byla hrozně moc náchylná na podření... což Bullyland koně bohužel jsou. A protože je její mold můj velice oblíbený, rozhodla jsem se pro ni vymyslet její nový kabátek. A ne tak ledajaký, něco netradičního. Dostalo se tedy na appa leopard zbarvení. Bude plemene Knabstrup, jak poradila Frisullka. Nu, posuďte samy, není pěkná? :) Ještě k ní mám hříbátko, to se zřejmě také dočká nového kabátku, líbilo by se mi nějak podobné jako mamka. To bude skvělá dvojka. Ještě bych k nim chtěla namalovat hřebce a knabstrupí rodinka bude kompletní. Jen kdybych ještě sehnala tu originální od Schleich, po které moc toužím...

Původní podoba: Bullyland Hannoverská klisna
Inspirace: Breyer Sixes and Sevens
Změna moldu: nová hříva
Technika: repaint - akrylové barvy, nová hříva z modelovací hmoty
Zajímavosti: ta nejpropracovanější očka, co se mi kdy u malého koníka kdy povedla ;)
Délka práce: 1 den samozřejmě s přestávkami
všimněte si reálně rozložených flíčků... je to zajímavé, ale i na tom záleží a bez předlohy by moje appa realistickynevypadala.

CM Daily Suns

9. března 2013 v 7:28 | Nina |  Výtvarná činnost
Daily má opravdu dlouhou historii. Před několika lety jsem jej koupila jako Schleich hřebce palomina. Od té doby jste ho znali jako Šemíka...a znali byste ho takto až dodnes, kdybych loni v létě nedostala takový bláznivý nápad... A to dost velkou část své sbírky, většinou ty obyč Schleich sériovce, co mi tolik nepřirostlli k srdci, přemaluji a budou to pět mí oblíbenci, a já tak nebudu muset podstupovat čistku sbírky hromadnými nechtěnými prodeji. V létě jsem se pustila do drastické změny Šemíkova moldu. Otevřela tlamku, pohnula s nožkami, ouška dozadu a oživila ocas. Vypadá teď mnohem živěji a, já nevím proč, vždycky něco bylo na těch "naštvaných peter stone moldech arabů! ;D. Po docela dlouhé době, co jen tak stál vzadu na poličce, s drátkem v tlamce, aby její nová poloha zůstala... Se mě kamarádka zeptala, jaktože jsem jej takto zřídila... Vážně, měla pravdu... Pustila jsme se tedy do jeho finální úpravy. Původně jsme z něj chtěla tobiana, pak sabiana a nakonec jsme zůstali u jednoduchého hnědáka. Je to opravdová fuška namalovat realistického "obyčejného" hnědáka... Alespoň pro mě. Vyzkoušela jsem nový styl stínování. Pak vámi oblíbené prodlužování a obohacování hřívy :D a nakonec lysinka, se kterou nejsem nikdy spokojená a ponožky a kopyta a oči. Nu, a je hotovo ;). Výsledek posuďte sami, já osobně jsme s ním velice spokojená, i když na něm samozřejmě nějaké chybky vidím.
Původní podoba: Schleich palomino hřebec
Inspirace: hnědý sabianu z kalendáře...nakonec bez však bez fleků :D
Změna moldu: ano, levá přední noha, pohnutí ohonu, uší, otevření tlamky
Technika: změna moldu - tepelnou úpravou, repaint - akrylové barvy
Zajímavosti: na celý model jsem použila pouze akrylovky i na stínování
Délka práce: cca 1 + 4 hodiny
Tyto fotky jsou pouze z nutnosti. Omlouvám se za kvalitu či prostředí, ve kterém jsou foceny. Bohužel se mi poslední řadu dní vůbec nedaří vyfotit lepší snímky kvůli počasí. Děkuji za pochopení :(.

CM Iloris

9. března 2013 v 7:26 | Nina |  Výtvarná činnost
Představuji vám svou velkou dřinu, která tkví v odstraňování nechtěného vílího postroje. Uf, sice jsem ho odstranila, ale mohlo to dopadnout lépe. Mm, jsou tam určité stopy po tom postroji. Tuto klisnu tuším také sculpovala Naervon, ta s ejí povedla rozhodně lépe :D. Já ji dostala dárkem, říkám si, že je to celkem výzva vytvořit z ní realistického koně. Po prvním nátěru vypada skvěle a já v domnění, že po několika dalších nátěrech nerovnosti na hřběte zmizí, jsem byla nadšená a doufala ve velký úspěch. Nu, další den ráno zjistím, že i po kompletním zaschnutí se to moc nezlepšilo. Zklamaná jsem to tedy nechala být. Hřívu a ohon jsem vylepšila černým lakem na nehty a stužky jí zvýraznila docela výrazným zeleným lakem na nehty :D. Očka jsou hnědým lakem na nehty. Pak následovala kopýtka s podkovami a pokus o podepsání výtvoru. Musím ho ale ještě dost vylepšit, jelikož je skoro až nečitelný, alespoň na tomto modelu.

Původní podoba: Schleich kůň ze setu Elfí víla Iloris s Leioynem
Inspirace: tmavý hnědák z hlavy
Změna moldu: odstranění postroje
Technika: repaint - akrylové barvy, suché křídy, costumize - odstranění postroje pomocí tepelné úpravy a nožíku
Zajímavosti: stužky v hřívě a ocase
Délka práce: asi 2 hodiny s přestávkami

Omlouvám se za kvalitu, vím, že to nejspíše ovlivní cenový odhad, ale stejně...:))
ÚKOL PRO VÁS. Buďte tak ochotní a milí - napiště do komentářů její cenový odhad :)

CM Aliya Najett

9. března 2013 v 7:25 | Nina |  Výtvarná činnost
Aliya vznikla vcelku nečekaně. Moje bývala arabská klisna totiž utrpěla z důvodů mého rozmaru. Asi před rokem jsem ji chtěla změnit mold, tudíž jsem jí ocásek odřízla od nožky, ke změně došlo, ale vinou gumového materiálu, ze kterého se skládá se ocas vrátil do původní podoby a Coru tak hyzdila ploška sečné rány na levé zadní noze. Chudinka, a jak horlivě jsem jí kdysi hledala a nakonec jsem ji sehnala až v Německu. Tohle si fakt nezaslouží. Po úspěšném CMku Mon Avenirovi
jsem se rozhodla Corinku tedy vrátit do lepší podoby. Hodně dlouho jsem rozmýšlela jak jí upravit. V úvahu padl pstružák, pinto, pak jen skořicový nádech, ale nakonec jsem skončila u toho pinta. Ocas jsem celý odskalpovala. Dala jsem si záležet na novém, propracovanějším ;). Její konečná podoba se mi líbí. Avšak, není to to pravé ořechové. Nevím, prostě mi na ní něco nesedí. Myslím, že bude nejvhodnější si poříditnovou Coru, jelikož její nová podoba není dokonalá na to, aby mě nemrzela její OF podoba. Aliya jí však bude dělat společnost :).

Původní podoba:
Schleich arabská klisna 2008
Inspirace: žádná předloha, z hlavy
Změna moldu: ano, nový ocásek se vším všudy
Technika: repaint - akrylové barvy, suché křídy, costumized mold - samotuhnoucí keramická hlína
Zajímavosti: nový ocásek, pinto znaky
Délka práce: asi 4 hodiny s přestávkami

In progress:

CM Mon Avenir

9. března 2013 v 7:22 | Nina |  Výtvarná činnost
Lákala mě výzva vyzkoušet si jedno z nejnáročnějších zbarvení (myslím tím na realistické namalování) a to dapple grey (česky grošovaný bělouš). Tyto prázdniny jsem si řekla, že opravdu zamakám na své činnosti v CMkaření. A tento hřebec měl být důkazem mé snahy. A myslím, že se hodně povedl! Nevím, co na to řeknou odborníci, ale mně osobně dodal obří várku motivace :). Jsem na šimlíka pyšná! ;)
Jeho jméno je další významná věc. Jmenuje se Mon Avenir. V překladu z Francouzštiny to znamená "Moje budoucnost". Chci tím říct tři věci. Ta hlavní je, že moje další CMka neklesnou pod jeho úroveň (budu se snažit). Je to veliký úkol ;). Další věcí je poděkování. Pojmenovala jsem ho po ranchy Mon Avenir, který vlastní Lanya. Tato báječná sběratelka mi umožnila vlastnit tak přenádherné modely jako třeba Do Me a Favour, Silver Moon nebo Dots&Dashes. A poslední věcí, kterou trochu nahlédnu do budoucna - koník je plemene Selle Francais (francouzský jezdecký kůň), a to proto, že to byl dřív vlastně Persy a ten byl také tohoto plemene. Proč Persy už není se dozvíte co nejdříve v příběhu, který však má smutný konec.

Chci vás upozornit, že ačkoli se CM věnuji, nejsem žádná odbornice na názvosloví, pracovní postupy a techniky z této oblasti, snad se to časem změní :D.

A nyní modelové věci..
Původní podoba: Schleich bílý vzpínající se mustang
Inspirace: dapple grey
Změna moldu: ne
Technika: repaint - akrylové barvy
Zajímavosti: Prodloužená hříva, groše, podkovy, žíhaná přední kopyta
Délka práce: cca 3 hodiny

JEŠTĚ IN PROGRESS:

Dapple gray in progress

9. března 2013 v 7:18 | Nina |  Výtvarná činnost
Právě teď už hodinu pokračuji ve tvoření nového koníka. Je to teda jenom "paintjob", ale myslím si, že bude stát za to! Už má základní vrstvu, druhou vrstvu šedé na stínovaných místech a taky první vrstvu grošíků. Ano, čtete dobře, opět si zahrávám a tentokrát asi u nejkomplikovanějšího zbarvení snad co existuje :D. Je to dapple gray aneb grošák. Zadek - jeho hlavní grošovaná dominanta je už hotová ;). Ještě nahodit groše na břicho z druhé strany a trochu na plece. Nakonec vystínovat nohy (ty zadní ještě nejsou hotové) a namíchat čistě bílou na dvě ponožky a lysinu. Možná i růžovou šňupku. A bude to! Počítám tak ještě s hodinkou práce. Pak nalakovat a jestli se poštěstí, odpoledne už bude focení! ;D
Našla jsem si na netu pár inspirací, které vidíte dole. Zakomponovala jsem do jednoho koně od každého něco a dopadlo to asi takto!

CM Enjoy Lucky Love

9. března 2013 v 7:17 | Nina
Minulý víkend jsem popřemýšlela o osudu nového koně, který k nám dorazil od Loty. Je to Breyer Stablemates plavák na moldu Standarbreda /klusák/. Malovala jej Mazel, předloha byl Spirit (ano ze seriálu ;)). Avšak Spirit na tom, co se týče odřenin a škrábanců, nebyl nejlépe, a tak měl jisté další barevné změny v jeho životě :D.
Kdyby měli být na plánu pouze barevné změny, to by nemohla být online na facebooku Karča :). My dvě šibalky jsme se zase rozhodli zničit každá jedno ze svých koní :D. A tak Spiritek neměl jen nový náter...
↑ Takto vypadal, když přijel od Loty..

Můj první drastic CM jezdec a kůň

9. března 2013 v 7:16 | Nina |  Výtvarná činnost
Moje první a troufnu si říct i první v historii zveřejněný předělaný jezdec od Schleich!
Jmenuje se Dominika a s sebou si přivezla i svou kobylku. Která také není jen tak obyčejná :D. Je totiž též CM :)....

Ostření - to je věda

9. března 2013 v 7:14 | Nina |  Jiné
Napadlo mě napsat článek právě s tímto tématem. Pro tento web trochu z jiného soudku, může se zdát, ale nikoli. Každý rok se všichni pokoušíme o co nejlepší fotografie našich modelů, o ty nejpropracovanější dioramata a ty nejvěrnější kopie realistického života u koní. To vše pak hodláme zúročit ve fotosoutěžích našeho oboru či je jen tak vystavíme na obdiv ostatních. V obou případech doufáme v co nejlichotivější ohodnocení.
Já se nepovažuji za profesionální fotografku - žádnou školu této oblasti jsem nevystudovala, focením se zabývám krátce a zatím setrvává pouze mým koníčkem. Co řekne budoucnost je ve hvězdách, mnohdy se stávají i zázraky a možná budu za pár let psát další článek - už z pozice profi fotografky. Avšak právě teď nemám žádné právo stanovovat jakákoli striktní pravidla a zásady, jak správně vytvořit bezchybný snímek. Můžu jen dávat své rady a dbát na dodržování pravidel daných opravdovými fotografy a co nejrychleji se zdokonalovat. Ještě mi pár let potrvá, než-li budu pravidelně (a záměrně, nikoli nahodile :D) tvořit téměř dokonalé snímky.
Zpět k věci. Věnuji tento článek jedné nepodmínečně důležité věci, která není žádnému fotografovi (ať už amatérovi nebo profíkovi) cizí. Budeme se tedy bavit o správném zaostření. Správně zaostřený snímek je polovinou úspěchu při tvorbě atraktivní fotografie. Není totiž nic horšího, než kompozičně zvládnutá fotografie s velmi silnou atmosférou, kterou ale degraduje neostré provedení.
Ale - co má být ostré? Zcela zásadní otázka. Ostré by mělo být vždy to, co je hlavním smyslem/náplní snímku.
Zaostřený předmět se stává hlavním motivem a je důležitý pro vypovídací hodnotu snímku.
Tyto citáty pocházejí z článků od fotografů.
A to je jádro pudla. Touto myšlenkou se řídím téměř před každým stisknutím spouště. Ostření přikládá jednotlivým objektům na snímků jejich podstatu. Záleží na rozhodnutí fotografa, jaký důraz přidělí jakému předmětu na fotce, samozřejmě musí brát v potaz i kompozici a další podmínky. Řada lidí považuje malou hloubku ostrosti a zaostření jednoho předmětu na úkor druhý jako chybu. Podle mě je velmi složité, aby autor fotografie skloubil kompozici a malou hloubku ostrosti tak, aby se mylná představa o chybě zeliminovala. Velice doporučuji přečíst článek o této problematice zde: http://digiarena.e15.cz/umite-spravne-ostrit/?showforum=1 .
Tímto jsem vám alespoň trochu nastínila, že i zaostření fotografie ať už více či méně záleží na fotografově uměleckém cítění. Každý je máme odlišné.
Záleží na vás, zda vás tento obor natolik vtáhne, že se o něj budte zajímat více :). Každopádně mě potěší každý váš fotografický úspěch, zejména ten, který vzejde z toho článku. :)
Hloubka_ostrosti_web_1
zdroj: http://www.phototv.cz/index.php?page=cataltxt&grouptxt=1&recid=125&lang=CZ
Příklad, jak si fotoaparát dokáže pohrát s hloubkou ostrosti, což je pojem s ostřením neodmyslitelně spojený.

Sněžný cval s Lordem

9. března 2013 v 7:08 | Nina
Dnes jsem byla po dlouhé době zase jednou u živých koní. Měla jsem jít minulý týden, ale bohužel mi do toho něco skočilo. A jsem tomu vděčná! Protože oproti minulému týdni bylo dnešní počasí přímo idilické! Modrá obloha, sněhový pokrývka...
Ihne dpo příjezdu do stáje se mi hned vybavilo všechno to všední dění, jako kdybych tam byla naposledy včera :). Denní rutina, nauzdit, připravit, nasednout, vyrazit! Bylo moc pěkně, takže jsme s sebou vazala foťák a uskutečnilo se mé první natáčení s místními koňmi :D. Účinkoval Lord. On se také nezměnil. Tvrdohlavé kopýtko...:D. Po několika pokusech se ten cval podle plánu stejně přesně neuskutečnil, ale i tak se video vcelku povedlo. Nu, pořád básním o nějakém videovém výtvoru když je to vlastně jen několikasekundový snímek......
Tady je :).


:-)

Orphee des Blins ovládla VP 2012

9. března 2013 v 7:03 | Nina
Dnes se konal český jezdecký svátek. Dostihové odpoledne v Pardubicích, jehož zlatým hřebem byl nejtěžší překážkový dostih na evropském kontinentu a dlouholetá tradice - Velká Pardubická České Pojišťovny. Již 122. ročník. Letos se napínavě se očekávalo, zda Josef Váňa společně s Tiumenem vyrovná Železníkův rekord, zda se prosadí letošní výborná zahraniční účas nebo zda se VP dočká zcela nového vítěze. Potvrdila se třetí varianta. Úctyhodná dvojice Tiumen a Váňa dokončili závod na třetím místě. Legenda nevyhrála, ale i přesto - nezklamala. Vyhrál - dá se říci - outsider neuvěřitelným stylem start-cíl.

Vzpomínka na Chennonceau

9. března 2013 v 7:01 | Nina
Dnes, dne 10. září 2012 je pro mě velice smutné výročí. Tento den pro mě znamená vzpomínku na ryzého valacha Chenonceaua...

Jezdectví na LOH 2012

9. března 2013 v 6:58 | Nina
Po nádherném letním sportovním pokoukání jsem si řekla, že se s vámi musím o svých postřezích podělit.

Jezdecké disciplíny, včetně moderního pětiboje-parkuru se konali v Greenwich Parku. Celkem 40 států se zúčastnilo jezdeckých disciplín, parkuroví jezdci se sjedou z 26, drezurní z 23 a jezdci všestrannosti z 22 zemí. Do olympijských stájí dorazilo celkem 219 koní.

Skok s Gonou.

9. března 2013 v 6:51 | Nina
Koukám, že dřív byla rubrika Já a živí koně aktivnější ;). Přispívám tedy dalším příspěvkem a vsadím se, že vás rozhodně nebude nudit! Jsou to totiž tři videa, kde skáču :D. Tato činnost byla vždycky můj sen a jsem nesmírně ráda, že mi ho JO Černík splnil!
Křížek s Gonou. Takže tady bych příště mohla najíždět v rychlejším tempu a hlavně - povolit otěže při skoku ;).


Výva a čtyřletý kůň

9. března 2013 v 6:50 | Nina
O tento zážitek se s vámi chci podělit. Je z Liberce, konkrétně z minulé soboty. Kdo má rád napínavé příběhy s koňmi podle skutečné události, počte si :)...
V pátek večer jsme si s mamkou naplánovaly výlet za tetinou známou, která má vlastního koně. Byla jsem štěstím bez sebe, jelikož to pro mě znamenal fakt pořádně si zajezdit. V sobotu po poledni už sedím u ní doma a spokojeně zavádíme řeč právě k mým milovaným koním. Mamka více než pozorně poslouchá našemu rozhovoru o bezpečnosti při jízdě na koni a výhodách páteřáku anebo jezdecké bezpečností vesty. Pozvolna přicházíme k hlavnímu tématu - k Medince. Po chvilce vyrážíme autem do nedaleké vesnice s názvem Vítkov. Zde se nachází malebný statek, který vedou tři veterináři. Lenka mě vede k výběhu, v levé ruce plnou igelitku nakrájených jablíček a mrkvičky. Zanedlouho uvidím dva pěkné pstružáky, jednoho zajímavě zbarveného valacha a s ním v pozadí stojící pěkně urostlou hnědku. Všem není vidět do očí přes komické masky proti mouchám. Mladá sympatická žena menšího vzrůstu vstupuje do výběhu s milým voláním na koně. Láskyplně osloví štíhlou kaštanovou klisnu bez lysiny: ,,Čau Méďo, jak se máš? Vem si, tady máš mrkvičku..." Za pár minut už celé obecenstvo, já, kůň a jeho majitelka stojíme uprostřed dvora. ,,Vyčistíš jí?" ptá se Lenka. Radostně jsem kývla a vrhla se po kartáči. Hleděla na mě čtyřletá česká teplokrevnice jménem Medy. Musím poznamenat, že byla velice čistotoná. Nastal čas nasedlat a nauzdit. S uzdečkou to šlo lehce i přes to, že má slintáky, třásně proti mouchám a další vymoženosti, které lehkému nauýdění moc nepřispívají. Následovala menší užitečná přednáška k sedlání a seznámení se se špičkovým anglickým sedlem vyrobený přesně na míru. Pak už jen kamaše, jelikož se to trdlo prý často zraňuje a už jen vybídka směrem ke mě. Stála přede mnou obrovská výzva. Poprvé si sednout na tak mladého koně, dalo by se říct, nedávno obsednutého. S posbíráním odvahy jsem vložila nohu do třmenu, ostýchavě si chytila otěže a přední rozsochu do pravé a zadní rozsochu do levé ruky. Opatrně se vyhoupávám do sedla a za pár vteřin cítím tu úlevu a pocit bezpečí v dokonale padnoucím sedle. ,,Vyvedu tě na pastvu, pak si tě provedu v kruhu a uvidíme.." Vysvětlovala mi náš plán Léňa a trochu lišácky poznamenala: ,,Upozorňuju, že je všechno na vlastní nebezpečí, je fakt mladá, za nic neručím." No, nějak to zvládnem Méďo. Zvyšovala jsem si sebevědomí v duchu. Prv ní chvíle v sedle jsem si byla docela nejistá, obzvlášť když se mnou Medy na cestě lekavě uskočila snad dva metry, a když jsem zjistila, že budeme jezdit na pastvině se stádem krav. Nakonec jsem ale přestala s obavami a konečně se začala chovat trochu profesionálněji jako jezdec. Zpočátku mě Lenka vedla na vodítku na kruhu, abychom si na sebe s Méďou zvykly. Krok, pak klus a pak volnost! Ozkouším si Medy v kroku, je velice citlivá na pobídky a docla se i snaží. Ještě dostávám pokyny a upozornění, že je zvyklá na citlivé zacházení, uklidňuje ji hlas, že se raději nemám s ní rozbíhat z kopce, a že na mladých koních se jezdí převážně v lehkém sedu (samozřejmě vyjma kroku). Čekal mě první větší úkol - naklusat okolo ohradníku. V duchu si beru na vědomí - citlivě zacházet, udržet se kdyby něco a mít pevnou ruku, aby věděla, že já jsem autorita. Klus probíhal v poklidu, sice zezačátku trochu nepravidelný, ale pak ukázala svůj talent. Jó, a to jsem byla celá šťatsná jen z klusu, kdybych věděla, co bezvadného mě čeká. ,,Chceš si nacválat?" Otázala se mě Lenka se samozřejmým tónem. Nejistě jsem se na ni podívala, ale hrdost mi nedala: ,,Jo jo, určitě. A kde asi tak?" Cválali jsme přímo naproti přihlížející se mamce, panečku, to jsem se pěkně reprezentovala, nové jezdecké boty by mohly být :D. Medy cválala jako zkušenný kůň, já měla hlavu v oblacích a měla jsem na krajíčku z té rozkoše... ,,A jestli si chceš skočit, tak támhle jsou klády. Ukážu ti jak, tak pojď.." Nevěřila jsem vlastním uším. Skákat?! Docela jsem se bála, už jsme se viděla někde na zemi a Medinky dobře odvedenou neposlušnost. Ale ono nic takového. Statečně jsem se rozklusala proti kládě, pobídla před skokem a na ten zlomek času, kdy jsem se s ní odlepila od země nikdy nezapomenu. Já přežila a ještě si to užila! Úžasné... Ten kůň je neuvěřitelný... Sotva si zvykl na sedlo a je jezditelný lépe než desetiletí chladnokrevníci u nás ve stáji! ;). V euforii jsem s Méďou ještě jednou přeskočila a druhý skok byla moje premiéra v oblasti širokých koků. Byly to dvě klády vedle sebe a třetí posazená na nich. Měla jsem respekt, ale docela dost sebevědomí mi nabil předchozí skok a můj dokonale ovladatelný kůň. S ladností jsme se přenesli i přes tento skok a já měla pocit, že jsem našla toho nejlepšího koně pod sluncem. Po zbytek hodiny jsem si tak jezdila na pastvině a nazávěr mne Lenka oslovila: ,,Podívej, tamhle je cesta. Pojedeš až tam dolů, kde je ten hezkej trávník a po tý cestě pojedeš až tááámhle k tomu stromu. Jo? Hezky se proběhněte holky, jste moc šikovný!" Já byla celá bez sebe. Čekalo na mě pěkných dvěstě metrů vysněného cvalu. Vše dopadlo ještě lépe, než snad mělo. Do teď si říkám, už to za pár let s těmi koňmi přeci jen trochu umím. Medy je dokonale zvladatelná, ale přeci, sedla jsem na čtyřletého, téměř nezkušenného koně a celá jízda se obešla bez konfliktů a karambolů. To už možná něco znamená..?? :)

Medinka v celé své kráse i se sedlem dělaným na míru. Naživo lze zřetelně poznat, že jde o mladičkého koně, ale tady na fotkách je pro to horší úhel.

JO Černík - můj týden u koní: část 2.

9. března 2013 v 6:43 | Nina
Můj třetí jezdecký tábor mne oslnil zejména svou přátelskou a milou atmosférou. Nastal druhý den a na mě čekala první práce ve stáji a první ježdění :). Nás, účastníků, bylo celkem 9. Hned po prvním dni jsme si udělali o sobě jasno a ucelili jsme kolektiv. Ve všech pracích, ve stáji i mimo jsme si pomáhali a vše vypadalo dokonale, jak to ale bude s ježděním? :)

JO Černík - můj týden u koní: část 1.

9. března 2013 v 6:42 | Nina
Letos na začátku prázdnin jsem se vydala na dlouhou cestu z Chomutova do obce Újezdec, která se nachází mezi Litomyšlí a Vysokým Mýtem. V této příjemně poklidné vesničce Pardubického kraje, obklopene ze všech stran zlatavými poli, se nachází úžasné místečko plné hodných lidí a především koní. Je to rodinný statek Černík. Místo, kde stravím svůj třetí jezdecký tábor..

zdroj: www.jocernik.cz

Vyjížďka ve čtyř a bez sedla

9. března 2013 v 6:41 | Nina
Už delší dobu jsem nepsala do svého jezdeckého deníčku, bylo to převážně proto, že se nedělo nic zajímavého a ještě k tomu jsem neměla žádné fotky, takže by to pro vás bylo při nejmenším nezajímavé. Kdysi odpoledne to však bylo jiné. Musím říct, že to byla jedna z nejpovedenějších vyjížděk..
Před jednou hodinou jsem dorazila do stáje. Zatím tam bylo prázdno, ale zpozorovala jsem, že je osedlaných víc koní, než jen dva. Zanedlouho přišla majitelka stáje, ano, tato paní, se kterou jezdím na vyjížďky, paní Mentová. Zeptala jsem se, kdo všechno dneska pojede a zjistila jsem, že to bude zase ta milá dvojice, která se mnou jela minule. Je to pán a paní, se kterými je legrace ;). Nauzdila jsem si teda Luckyho, paní Lorda a pánovi Twinga. Paní Mentová si osedlala a nauzdila soukromého starokladrubského mlaďocha Sama. Zachvíli se ve stáji objevili všichni účastníci vyjížďky, vyvedli jsme koně, upravili třmeny, utáhli koně a mohlo se vyrazit. Twingo opět měl úžasné westernové sedýlko, které se mi hrozně líbí :))). Pán jel opět vpředu, já jela druhá, p. Mentová za mnou a paní s Lordem poslední. abych pravdu řekla, měla jsem celkem obavy, abych před cizími neudělala ostudu :). Ale strach opadl, Lucky byl naštěstí rozumný a choval se slušně :D. Dokonce si mě všichni dobírali, že je budu učit jezdit ;) :D. Zacválali jsme jen jednou, protože Twingo je v jiných rukou, než v rukou p. Mentové docela šizuňk (jak já to slovo miluju :D). Vše šlo podle plánu. Probrali jsme hodně témat, třeba sobotní Hubertovku, a to, že už to není jako dřív. Ano, je to pravda, dneska je účast na Hubertově jízdě o hlavu - takzvané splašené stádo koní hnající se trasou přes překážky :/. Cestou jsme potkali pár polospadlých kmenů stromu a mě, vášnivou skokanku, si opět dobírali, že příště tam bude ode mě připravený skok :D. Docela nečekaně jsme potkali hodně, ale opravdu nezvykle mnoho jezdců s koňmi. To byly manévry s Luckym :D. Většina koní byla z jezdeckého klubu Lesopark Chomutov, no jo, tam odtud jsou samé nafintěné fifleny... proto tam nechodím. Takže jsme viděli nablýskané teplokrevníky, myslím, že i plnokrevníky ;). Ale viděli jsme dvě Shirky i mladého hřebce tarpana - s ním jsme se potkali dvakrát a bylo to docela žhavé :D. Shledávám to však jako povedenou koňskou přehlídku různých plemen :D.
Vyjížďka se opravdu vydařila, moc se mi líbila - poslušný kůň, přátelská atmosféra, zpestření prostřednictvím té "koňské přehlídky" a jakžtakž vhodné počasí.
Ale to nejlepší mělo teprve přijít. Jen tak mimo notu - který čtenář došel až jsem, tak toho vychvaluji, že ho to baví číst :D, tak abych věděla, pro koho tyto úryvky z mého jezdeckého života píšu :D, dej nenápadně do komentáře tři smajlíky za sebou :). Sotva jsme odsedlali a oduzdili,paní, co měla Lorda si domlouvala termín další vyjížďky na příští týden. Nějak se to zvrhlo do diskuze o všem možném :D, že už se celkem známe, že bychom mohly my dvě (a samozřejmě náš doprovod p. Mentová) jet spolu a tak dále... Prohodila ta paní jen tak větu, že už delší dobu nejela bez sedla. Hmm :), toho jsem samozřejmě využila a už máme domluveno, že příští neděli, v jednu hodinu se sejdem ve stáji a pojedeme všichni bez sedla. Moc se na to těším, už jsem jela bez sedla a musím říct, že je to mnohem lepší než se sedlem! Mnohem lépe se Vám kůň ovládá a hlavně cítíte tu jeho sílu na vlastní kůži...... strašně se těším :). Takže mám výbornou motivaci, jak přežít další pracovní týden! :) Přeji, ať i vy ho vydržíte a ať Vám koně jdou! :P ;D
Pár ilustrací pro zpestření, fotila mamka... a zcela nečekaně! Jen mě zahlédla na koni, hned vytáhla foťák ;). Takže jsou fotky převážně ořízlé nebo nějak upravené :D :D. Užijte si je...
↑ Lucky při odchodu do stáje :)

Vyjížďka s Lakym 16. 10. 2011

9. března 2013 v 6:40 | Nina
Ano, přináším další příspěvek do svého jezdeckého denníčku :). Tedy mimo modely koní, ze svého osobního života ;).
Dneska jsem byla, jako každý víkend, u koní. Den předem jsem si po telefonu zamluvila koně. Však víte, jak to "u nás ve stáji" chodí. Nechodím do JK, ale zamlouvám si na jednu hodinu koně. Samozřejmě s doprovodem dospělé osoby :D. Sice bych už mohla jet teoreticky sama, ale asi bych to zatím neriskovala.... Mimochodem, viděli jste včera Zaříkavače? Byl to nádherný film... pokaždé se dívám, když ho dávají. Neuvěřitelný příběh. Četla jsem i knížku, tu víc doporučuji, je hezčí a detailnější.
Ve třičtvrtě na jednu jsem přijela do stáje. Věděla jsem, že pojede více lidí. Pomohla jsem paní Ivě ze stáje připravit koně. Jelo skoro všech jejich šest koní :D. Nauzdila a nasedlala jsem si Luckyho, mého stájového miláčka ;). Nauzdila jsem Lorda, to je belgik a Twinga, to je ČT. Dokonce jel i Sam, to je kladrubák u nich ve výcviku. Je to fešák, vraník s lysinkou ♥ :). Nakonec přišli všichni účastníci vyjížďky - dohromady čtyři. Nakonec jel jako doprovod pro změnu pán ze stáje ;D. Říkejme mu třeba Roman... Samozřejmě seděl na Samovi. Když jsme vyráželi, měla jsem docela obavy, co mi zase Lucky vyvede, zejména při cvalu, kdy má, já tomu říkám, "dostihové choutky". A navíc, byla jsem zařazena za mladým Samem. Ale celá vyjížďka probíhala poklidně - svítilo nám sluníčko a probrali jsme tolik témat :D. Nemohla jsem se vynadívat na úžasné westernové sedlo, které měl Twingo ;). Twinga většinou sedlají spíš anglickým sedlem, toto jsem viděla poprvé. Jak jsem říkala, průběh vyjížďky byl poklidný. Až nakonec, cestou domů, kde se právě stavějí nové domky, stála barevná cisterna, možná se nějak odrazilo slunce od jejího povrchu a Sam kolem ní nechtěl projít. Bylo to celkem rodeo :D Ještě já tam s Luckym, když jsem ho tlačila do kopečku, abychom obešli jančícího Sama :D. Pak se to vše opět uklidnilo a už jsme byli před stájemi. Koně jsme předali do rukou dalších "zákazníků", rozloučili se a jelo se domů.
Myslím, že to byla příjemná změna jindy všedních vyjížděk, kdy jedeme pouze dvě! ;).
Našla jsem na netu zajímavou fotečku koní ze stáje! :D Takže zprava: Lucky, Lord a Ferda :)