JO Černík - můj týden u koní: část 1.

9. března 2013 v 6:42 | Nina
Letos na začátku prázdnin jsem se vydala na dlouhou cestu z Chomutova do obce Újezdec, která se nachází mezi Litomyšlí a Vysokým Mýtem. V této příjemně poklidné vesničce Pardubického kraje, obklopene ze všech stran zlatavými poli, se nachází úžasné místečko plné hodných lidí a především koní. Je to rodinný statek Černík. Místo, kde stravím svůj třetí jezdecký tábor..

zdroj: www.jocernik.cz

Začnu pěkně od začátku..
Před třetí hodinou odpolední s mamkou zabočujeme směrem obec Újezdec. Po několika minutách projíždíme obcí a bohužel bloudíme. Nakonec nás navedl na místo určení jeden mladý, velmi příjemný a přátelský pán. Podal nám ruku a představil se jako Michal Černík. Pomohl mi se všemi těmi kufry a taškami (:D všechno věci na koně :D) a provedl nás stájemi. Koně byli nádherní, všichni byli upravení a měli přátelský pohled. Přes stáje a seník pokračujeme blátivou cestou ke třem chatkám, ubytování účastníků tábora. Velice mne překvapilo vybavení a celkový vzhled chatek. Vše nové, nepoškozené, snad ani netknuté. Záhy jsem se dozvěděla, že tento 1. turnus tábora je velká premiéra. Zatím tu nikdo nikdy nebydlel, chatky se prý dodělávaly ještě včera. Byl to příjemný pocit bydlet 6 dní v čistém a úplně novém, ale také zodpovědnost zanechat vše, jak bylo při prvním dni, vždyť všechny maléry teď budou na nás :). Po ukončení organizačních věcí jsem se seznámila se svými spolubydlejícími. Já a dvě holky jsme dorazili jako první, tudíž nás obrželi privilegiem zabydlet se v prostřední chatce pouze tři. Ve zbylých dvou chatkách se měly ubytovat čtyři lidé. Bezproblémově jsme se hned seznámily, padly jsme si do oka a po zbytek celého tábora jsme držely pospolu. Postupem času se k naší trojici přidala ještě jedna milovnice koní :). Zhruba po dvou dnech se však všichni bavili se všemi. Byly jsme velice super kolektiv.
Na první den nezapomenu. Bylo tak komické přihlížet Michalovi ukazujícímu nám všechny úkony ve stáji. Ano, mladý pán, který nás měl vždy na starosti, Michal, nám nabídl tykání :). Nezapomenu, jak jsme všichni měli nejistý výraz při ukázce míchání kukuřičného šrotu pro koně. Připadalo to na začátek vše tolik složitě :D. Vše bylo cizí a neznámé. Ale další den si to všichni natolik osvojili, že jsme se cítili jako v domácím prostředí. Tou skvělou atmosférou přispěli také velice přátelští lidé všude v okolí. Všichni byli tak milí, prostě pohoda..
(c) by Koník!

na cestě z pastvy.JPG
VYPRÁVĚNÍ Z DALŠÍCH DNŮ zase příště! :)
zahrada.JPG
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama