Výva a čtyřletý kůň

9. března 2013 v 6:50 | Nina
O tento zážitek se s vámi chci podělit. Je z Liberce, konkrétně z minulé soboty. Kdo má rád napínavé příběhy s koňmi podle skutečné události, počte si :)...
V pátek večer jsme si s mamkou naplánovaly výlet za tetinou známou, která má vlastního koně. Byla jsem štěstím bez sebe, jelikož to pro mě znamenal fakt pořádně si zajezdit. V sobotu po poledni už sedím u ní doma a spokojeně zavádíme řeč právě k mým milovaným koním. Mamka více než pozorně poslouchá našemu rozhovoru o bezpečnosti při jízdě na koni a výhodách páteřáku anebo jezdecké bezpečností vesty. Pozvolna přicházíme k hlavnímu tématu - k Medince. Po chvilce vyrážíme autem do nedaleké vesnice s názvem Vítkov. Zde se nachází malebný statek, který vedou tři veterináři. Lenka mě vede k výběhu, v levé ruce plnou igelitku nakrájených jablíček a mrkvičky. Zanedlouho uvidím dva pěkné pstružáky, jednoho zajímavě zbarveného valacha a s ním v pozadí stojící pěkně urostlou hnědku. Všem není vidět do očí přes komické masky proti mouchám. Mladá sympatická žena menšího vzrůstu vstupuje do výběhu s milým voláním na koně. Láskyplně osloví štíhlou kaštanovou klisnu bez lysiny: ,,Čau Méďo, jak se máš? Vem si, tady máš mrkvičku..." Za pár minut už celé obecenstvo, já, kůň a jeho majitelka stojíme uprostřed dvora. ,,Vyčistíš jí?" ptá se Lenka. Radostně jsem kývla a vrhla se po kartáči. Hleděla na mě čtyřletá česká teplokrevnice jménem Medy. Musím poznamenat, že byla velice čistotoná. Nastal čas nasedlat a nauzdit. S uzdečkou to šlo lehce i přes to, že má slintáky, třásně proti mouchám a další vymoženosti, které lehkému nauýdění moc nepřispívají. Následovala menší užitečná přednáška k sedlání a seznámení se se špičkovým anglickým sedlem vyrobený přesně na míru. Pak už jen kamaše, jelikož se to trdlo prý často zraňuje a už jen vybídka směrem ke mě. Stála přede mnou obrovská výzva. Poprvé si sednout na tak mladého koně, dalo by se říct, nedávno obsednutého. S posbíráním odvahy jsem vložila nohu do třmenu, ostýchavě si chytila otěže a přední rozsochu do pravé a zadní rozsochu do levé ruky. Opatrně se vyhoupávám do sedla a za pár vteřin cítím tu úlevu a pocit bezpečí v dokonale padnoucím sedle. ,,Vyvedu tě na pastvu, pak si tě provedu v kruhu a uvidíme.." Vysvětlovala mi náš plán Léňa a trochu lišácky poznamenala: ,,Upozorňuju, že je všechno na vlastní nebezpečí, je fakt mladá, za nic neručím." No, nějak to zvládnem Méďo. Zvyšovala jsem si sebevědomí v duchu. Prv ní chvíle v sedle jsem si byla docela nejistá, obzvlášť když se mnou Medy na cestě lekavě uskočila snad dva metry, a když jsem zjistila, že budeme jezdit na pastvině se stádem krav. Nakonec jsem ale přestala s obavami a konečně se začala chovat trochu profesionálněji jako jezdec. Zpočátku mě Lenka vedla na vodítku na kruhu, abychom si na sebe s Méďou zvykly. Krok, pak klus a pak volnost! Ozkouším si Medy v kroku, je velice citlivá na pobídky a docla se i snaží. Ještě dostávám pokyny a upozornění, že je zvyklá na citlivé zacházení, uklidňuje ji hlas, že se raději nemám s ní rozbíhat z kopce, a že na mladých koních se jezdí převážně v lehkém sedu (samozřejmě vyjma kroku). Čekal mě první větší úkol - naklusat okolo ohradníku. V duchu si beru na vědomí - citlivě zacházet, udržet se kdyby něco a mít pevnou ruku, aby věděla, že já jsem autorita. Klus probíhal v poklidu, sice zezačátku trochu nepravidelný, ale pak ukázala svůj talent. Jó, a to jsem byla celá šťatsná jen z klusu, kdybych věděla, co bezvadného mě čeká. ,,Chceš si nacválat?" Otázala se mě Lenka se samozřejmým tónem. Nejistě jsem se na ni podívala, ale hrdost mi nedala: ,,Jo jo, určitě. A kde asi tak?" Cválali jsme přímo naproti přihlížející se mamce, panečku, to jsem se pěkně reprezentovala, nové jezdecké boty by mohly být :D. Medy cválala jako zkušenný kůň, já měla hlavu v oblacích a měla jsem na krajíčku z té rozkoše... ,,A jestli si chceš skočit, tak támhle jsou klády. Ukážu ti jak, tak pojď.." Nevěřila jsem vlastním uším. Skákat?! Docela jsem se bála, už jsme se viděla někde na zemi a Medinky dobře odvedenou neposlušnost. Ale ono nic takového. Statečně jsem se rozklusala proti kládě, pobídla před skokem a na ten zlomek času, kdy jsem se s ní odlepila od země nikdy nezapomenu. Já přežila a ještě si to užila! Úžasné... Ten kůň je neuvěřitelný... Sotva si zvykl na sedlo a je jezditelný lépe než desetiletí chladnokrevníci u nás ve stáji! ;). V euforii jsem s Méďou ještě jednou přeskočila a druhý skok byla moje premiéra v oblasti širokých koků. Byly to dvě klády vedle sebe a třetí posazená na nich. Měla jsem respekt, ale docela dost sebevědomí mi nabil předchozí skok a můj dokonale ovladatelný kůň. S ladností jsme se přenesli i přes tento skok a já měla pocit, že jsem našla toho nejlepšího koně pod sluncem. Po zbytek hodiny jsem si tak jezdila na pastvině a nazávěr mne Lenka oslovila: ,,Podívej, tamhle je cesta. Pojedeš až tam dolů, kde je ten hezkej trávník a po tý cestě pojedeš až tááámhle k tomu stromu. Jo? Hezky se proběhněte holky, jste moc šikovný!" Já byla celá bez sebe. Čekalo na mě pěkných dvěstě metrů vysněného cvalu. Vše dopadlo ještě lépe, než snad mělo. Do teď si říkám, už to za pár let s těmi koňmi přeci jen trochu umím. Medy je dokonale zvladatelná, ale přeci, sedla jsem na čtyřletého, téměř nezkušenného koně a celá jízda se obešla bez konfliktů a karambolů. To už možná něco znamená..?? :)

Medinka v celé své kráse i se sedlem dělaným na míru. Naživo lze zřetelně poznat, že jde o mladičkého koně, ale tady na fotkách je pro to horší úhel.

Já a mamka - hladíme Medy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama